Latinská Amerika: Jeden z ekonomicky nejpomaleji rostoucích regionů

Události

Hospodářský růst Latinské Ameriky byl v posledním desetiletí poměrně malý (viz graf níže). V letech 2011 až 2022 to bylo v průměru 1,3 %. Mezi lety 2014 a 2022, zejména od konce komoditního supercyklu, zaznamenal region minimální růst jen asi 0,5 %. To není ani pětina světového průměrného růstu reálného HDP, který byl ve stejném období 2,9 %. Od roku 2014 je tak Latinská Amerika z hlediska ekonomického růstu pravidelně nejpomaleji rostoucím regionem světa. A ani letos se na tom pravděpodobně nic nezmění. Podle ekonomického výhledu (WEO) Mezinárodního měnového fondu z dubna 2022 bude jedním z nejpomaleji rostoucích regionů s průměrným růstem reálného HDP jen okolo 2,5 %. Hůř na tom budou pouze některé státy východní Evropy v důsledku války na Ukrajině, a to může být vzhledem k novému boomu komodit překvapivé, zejména s ohledem na  růst jejich cen v důsledku rusko-ukrajinského konfliktu.

Dopady

Vyšší mezinárodní ceny potravin jsou pro Latinskou Ameriku přínosem: většina zemí se totiž řadí k velkým vývozcům potravin.  Jižní Amerika kromě toho profituje i z vyšších mezinárodních cen ropy a kovů (ty dohromady tvoří asi polovinu příjmů běžného účtu). Ve hře jsou nicméně i další zásadní faktory ovlivňující hospodářský růst Latinské Ameriky. Především je to inflace, která je ve většině zemí na svém patnáctiletém maximu. V druhé řadě vlády utlumují svou podporu domácnostem a společnostem a zároveň snižují investice. Řada vlád v regionu zvýšila poměr veřejného dluhu. Spolu se zpřísněním měnové politiky v USA pociťují rostoucí tlak finančních trhů na zavedení fiskální konsolidace. A v neposlední řadě je to politická nejistota, která přetrvává v řadě zemí. Zklamání ze zvýšené kriminality, vysoké míry korupce a velké příjmové nerovnosti vedlo v minulém roce k nárůstu populismu.  Tento vývoj poškozuje jak zahraniční investice, tak hospodářský růst. Ekonomický růst navíc tíží i pomalejší ekonomický růst obchodních partnerů, jako jsou USA (kvůli nedostatku pracovních sil a rychlému zpřísňování měnové politiky ze strany Fedu) a Čína (kvůli politice nulové tolerance covidu).

Výhled střednědobého růstu bude záviset především na schopnosti latinskoamerických vlád uzákonit strukturální reformy, jejichž neexistence byla po desetiletí zátěží pro hospodářský růst. V souvislosti s možným americkým nearshoringem (procesem návratu výroby zboží z Asie blíže k USA kvůli problémům v zásobování po pandemii covid-19 a probíhající obchodní válce mezi USA a Čínou) bude řešení těchto strukturálních problémů zásadní. Příkladem může být potřeba zlepšit infrastrukturu a řešit hlubokou nerovnost a protekcionismus. Kromě toho budou klíčové investice do lidského kapitálu, protože po dlouhém uzavření škol kvůli omezením v souvislosti s covid-19 se objevila mezera ve vzdělávání. Pokud se tato situace nebude řešit, bude mít ve středně a dlouhodobém horizontu jasný negativní dopad na růst reálného HDP, chudobu, nerovnost a nepokoje.  Zásadní bude také adaptace na změnu klimatu, jak dokládají pravidelná krutá sucha poškozující Paraguay, Argentinu a Brazílii a prudší tropické bouře a hurikány často postihující Střední Ameriku a Karibik.

Analytik: Jolyn Debuysscher – J.Debuysscher@credendo.com