Přechod na udržitelnější výrobní svět: vítězové a poražení
Shrnutí
- Přechod pro jednotlivá odvětví znamená, že se musí přizpůsobit novým způsobům výroby a často také rostoucím nákladům. To vyžaduje masivní investice.
- Nedávná konference OSN o změně klimatu 2021, známá také jako COP26 přinesla závazky, které průmysl ovlivní jak pozitivně, tak negativně.
- Přechod v odvětví ropy, zemního plynu a energetiky nebude hladký.
- Stále větší pozornost přitahuje zemědělsko-potravinářský sektor, který byl dříve v cílech a strategiích týkajících se klimatu na vedlejší koleji.
- V ocelářském sektoru bude přechod pomalý a nákladný.
Změny klimatu ovlivňují firmy v mnoha ohledech. Přírodní katastrofy se mohou přímo promítnout do dočasných i trvalejších změn nebo dokonce zničit výrobní kapacity. Následkem mohou být problémy v dodavatelském řetězci, které pak ovlivní další společnosti v různých odvětvích.
Tento kaskádový efekt zasahující celý dodavatelský řetězec jsme mohli vidět loni v létě, když Brazílii postihlo sucho, které ovlivnilo potravinářské plodiny, způsobilo překážky v lodní dopravě a zkomplikovalo přepravu železné rudy. Nebo loni na jaře, když nedostatek vody zasáhl tchajwanské výrobce polovodičů, což dále prohloubilo deficit dodávek těchto významných komponentů.
Klimatická rizika mohou přímo ovlivnit přežití firem a míra rizika závisí především na jejich geografické poloze a na geografické poloze jejich dodavatelů a klientů. Zatímco následující analýza se týká přímého rizika změny klimatu pro firmy, přechod na udržitelnou výrobu představuje další riziko, které stojí za zmínku v jakékoli analýze úvěrového rizika.
Rizika a příležitosti, které jsou součástí této přechodové fáze a kterým čelí různá odvětví náročná na uhlík, mohou být v závislosti na odvětví jak krátkodobá, tak i střednědobá nebo dlouhodobá. Text se zabývá zejména otázkou, jak se některá průmyslová odvětví vyrovnají a přizpůsobí rozhodnutím přijatým v rámci konference OSN COP26, která se konala loni v listopadu v Glasgow, nebo opatřením v obecnějších národních nebo mezinárodních plánech pro zmírnění změn klimatu.
Ropa a plyn
Na summitu COP26 bylo přijato několik dohod a příslibů, které ropný a plynárenský sektor přímo ovlivní. Všechny země se mimo jiné dohodly na urychlení postupného ukončování „neefektivních“ dotací na fosilní paliva i když bez pevného konečného data. Sektor ropy a zemního plynu je vedle zemědělství jedním z největších producentů metanu, a proto na něj bude mít přímý dopad i nový globální závazek snížit emise metanu o 30 % do roku 2030. Řešení na snižování emisí jsou naštěstí již k dispozici, ale vyžádají si investice.
Konference COP26 také posílila cenovou politiku týkající se uhlíku. Systémy stanovování cen uhlíku bývají často z investičních rozhodnutí pro projekty v oblasti ropy a zemního plynu vyloučeny. Společnosti, které rizika stanovování cen uhlíku podcenily a vyhnuly se jejich zohlednění, se proto vystavují oslabenému finančnímu výkonu, zhoršujícím se rozvahám a nižšímu ekologickému financování.
Vzhledem ke zmíněným aspektům vzroste potřeba kapitálových investic. Jedním z nejvíce ovlivněných sektorů bude odvětví ropy a plynu, a to kvůli přesahu cílů snižování emisí z jiných odvětví. Všechny scénáře zmírňování změny klimatu totiž nepřímo zahrnují poměrně významné snížení poptávky po ropě a plynu v energetickém mixu. Velcí energetičtí hráči, kteří plánují přejít na infrastrukturu obnovitelných zdrojů energie a masivně do nich investovat, a přitom nadále provozovat ropná a plynárenská aktiva, budou muset být dostatečně agilní, aby mohli konkurovat společnostem využívajícím obnovitelné zdroje „čisté hry“.
Energie
Na summitu COP26 bylo dosaženo globální dohody o postupném snižování role uhlí při výrobě elektřiny. Někteří velcí uživatelé uhlí, jmenovitě USA, Čína, Rusko, Indie a Austrálie, se ovšem oznámení konečného data využívání uhlí vyhnuli nebo byli přímo proti. Postupné snižování využívání uhlí také znamená, že podmínky financování a pojištění budou vůči uhelnému sektoru přísnější. Na druhou stranu obnovitelné zdroje energie získaly další impuls.
V Evropě povzbudí masivní investice potřebné k rozšíření infrastruktury pro výrobu obnovitelných zdrojů energie a modernizaci energetických sítí také dekarbonizační plán v rámci EU Green Deal. Přechod nebude hladký. Ekologičtější technologie, které jsou stále ve fázi vývoje, nahradí konvenční tepelnou a jadernou výrobu jen velmi pomalu. Energetické společnosti proto čelí řadě rostoucích rizik: zvládnutí křehké rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou v evropském energetickém systému alespoň do roku 2025, zachování cenové dostupnosti s cílem minimalizovat sociální a politická rizika při zachování ziskovosti, a překonávání překážek při implementaci nových projektů, včetně inflace vstupních surovin a narušení dodavatelského řetězce.
Agropotravinářství
Odhaduje se, že agropotravinářství představuje 20–30 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Sektor, který byl dříve v cílech a strategiích v oblasti klimatu odsunut na vedlejší kolej tak během konference COP26 přitahoval stále větší pozornost. Odvětví přímo ovlivní závazek týkající se metanu, protože představuje asi polovinu celosvětových emisí tohoto plynu. Opatření ke snížení emisí však budou i nadále dobrovolná. Jednou z mála zemí, kde již existuje plán na snížení emisí metanu ze zemědělství, je Nový Zéland.
Pro zemědělsko-potravinářské odvětví bude zásadní i cíl zastavení odlesňování, podepsaný více než stovkou světových lídrů. Jeho cílem je zastavit a zvrátit odlesňování a degradaci půdy do roku 2030. Signatáři jsou velcí zemědělští producenti, včetně Brazílie a Indonésie.
Doprava
Pokud jde o elektromobilitu, prohlášení konference COP26 o urychlení přechodu na prodej nových automobilů se 100 % nulovými emisemi na předních trzích do roku 2035 není právně závazné. I tak se ovšem automobilový sektor v posledních dvou letech v realizaci plánů na odklon od tradičních vozidel se spalovacím motorem výrazně posunul. Na druhé straně cíl zastavení odlesňování by mohl zhoršit rizika dodavatelského řetězce elektromobilů kvůli zvyšujícímu se zpoždění dodávek, narůstající byrokracii a zvyšujícím se nákladům při stavbě nových dolů na kritické suroviny. Například uplatnění závazku k zastavení odlesňování u kobaltových dolů v Demokratické republice Kongo by zvýšilo náklady na baterie, a tedy i na elektromobily jako celek.
Lodní doprava je považována za jedno z odvětví, které se nejhůře dekarbonizuje. Většina kontejnerových lodí cestuje na obrovské vzdálenosti, a elektrické baterie proto nejsou realistickým řešením. Summit COP26 přesto dosáhl určitého pokroku a 22 zemí, včetně USA a Velké Británie, se dohodlo na definování šesti námořních koridorů s nulovými emisemi do roku 2025.
Letecký průmysl byl v roce 2019 odpovědný za přibližně 3 % světových emisí CO2. 23 zemí, které jsou společně odpovědné za více než 40 % globálních emisí z letectví, podepsalo nový závazek na snížení emisí. Pět z deseti zemí s největším podílem na emisích CO2 (Čína, Německo, Indie, Spojené arabské emiráty a Austrálie) však toto prohlášení nepodepsalo. Hlavní roli ve snížení emisí bude hrát udržitelné palivo.
Kovy (ocel, hliník) a cement
Ocel a cement společně tvoří 14–16 % celosvětových emisí CO2. Velká Británie, Indie, Německo, Spojené arabské emiráty a Kanada podepsaly závazek stanovit emisní cíle pro rok 2030 do poloviny tohoto roku, přičemž veřejné zakázky na ocel a cement v těchto pěti zemích aktuálně představují 25–40 % domácího trhu.
Přední výrobci oceli nedávno přijali cíle nulových emisí, kterých má být dosaženo do poloviny století. Převést tento cíl do praxe ovšem bude vyžadovat radikální změny ve výrobě oceli a tedy i ambiciózní investice. Evropská ocelářská asociace (EUROFER) v roce 2019 odhadla, že celkové výrobní náklady kvůli nákladům na nové technologie vzrostou do roku 2050 o 35–100 % na tunu oceli. Rozdíl je daný především vyššími provozními náklady, zejména u dodávek energií a surovin (elektřina a vodík) s nízkým obsahem CO2. Jestliže bude výrobce oceli hradit veškeré dodatečné náklady na zelenou ocel, nebude schopen cenově konkurovat konvenční oceli a přenos nákladů na konečný spotřebitelský produkt by byl neúnosný.
Pokud jde o odvětví hliníku, opatření potřebná k omezení nárůstu globálních teplot na 1,5 °C ve srovnání s předindustriální úrovní by vyžadovalo obrovské úsilí a drastické snížení emisí skleníkových plynů o 95 % do roku 2050. Na druhou stranu technologický výzkum je slibný. Na konferenci COP26 dvě obří společnosti oficiálně oznámily (Alcoa a Rio Tinto), že se jim podařilo vyrobit hliník s nulovými emisemi, který bude na průmyslové úrovni testován v roce 2023. Žádný odhad dodatečných nákladů však veřejně sdělen nebyl.
Kompletní text (v angličtině) najdete zde.
Analytik: Florence Thiéry – f.thiery@credendo.com