Rumunsko: Silné hospodářské výsledky tváří v tvář širší nerovnováze a externím problémům

Představují volby konečně cestu k politické stabilitě?

Znovuzvolení proevropského prezidenta Klause Iohannise na druhé pětileté období, ke kterému došlo loni v listopadu, by mohlo v Rumunsku předznamenat období politické stability. Iohannis, který je prezidentem od roku 2014, lehce porazil svou rivalku, bývalou premiérku Vioricu Dancilaovou, z vládnoucí Sociálně demokratické strany (PSD). Pro stranu, která je nástupkyní Rumunské komunistické strany a která od revoluce v roce 1989 dominovala většině vlád, je to rána. Výsledek voleb, který je pro PSD nejhorší od roku 1989 přichází po třech letech politické nestability vyvolané napjatým soužitím prezidenta Iohannise s koalicí vedenou PSD. Ta se neustále pokoušela poškodit nezávislost justice a oslabit protikorupční boj, aby ochránila členy parlamentu před budoucím stíháním. Jedním z nich je i bývalý premiér a silný představitel PSD, Liviu Dragnea. Ten byl v roce 2016 odsouzen na tři roky k odnětí svobody kvůli volebním podvodům. Proti tomu stál Iohannis a situace vedla až k masivním pouličním protestům a tlaku EU. Loni v květnu byl Dragnea na tři a půl roku uvězněn za zneužití moci. Poté, co parlament vyslovil v říjnu nedůvěru vládě premiérky Dancilaové, převzali otěže vlády liberálové v čele s premiérem Ludovicem Orbanem.  Ti usilují o nové rychlé volby, které by se místo původně plánovaného termínu v listopadu odehrály už v nadcházejících měsících. A právě tyto volby rozhodnou o tom, zda Rumunsko vstoupí do stabilnějšího politického období. Pozitivní výhled posiluje odchod Dancilaové a opětovné zvolení Iohannise.

Vyhlídka na normalizované vztahy s orgány EU a stabilizovaný a harmonizovaný politický rámec by zlepšila výhled rumunského politického rizika a potenciálně i důvěru investorů. Současná nebo příští vláda bude čelit zásadním výzvám. Ať už jde o snížení fiskálního deficitu, včetně nepopulárních škrtů značných sociálních výdajů nebo potřebu obnovit důvěru podniků a lidí v zemi oslabenou hlubokou emigrační krizí, která je regionálním trendem. Dalším úkolem vlády bude znovu potvrdit nezávislost soudnictví.

Slabší růst a větší nerovnováha po letech ekonomického boomu 

Rumunská ekonomika byla v letech 2015 až 2019 s průměrem 4,8 % nejrychleji rostoucí ekonomikou v rozvojové Evropě. Po 7 % v roce 2017 se růst HDP v následujících dvou letech ochladil na přibližně 4 % a předpokládá se, že se ve střednědobém až dlouhodobém horizontu dále sníží na stále robustní 3 %. Hlavními faktory růstu bylo dynamické odvětví stavebnictví a rostoucí domácí poptávka ve spojení s nízkou nezaměstnaností a rychlým růstem mezd. Automobilový průmysl, který je největším odvětvím v zemi, pokračoval i přes hospodářské zpomalení v EU v silném výkonu. Při pohledu do budoucna budou nutné úpravy pro přípravu na významné technologické a environmentální změny. Růstový potenciál Rumunska se díky solidním ekonomickým výkonům dále zvýšil. Dramatický odliv mozků od vstupu do EU v roce 2007^[1], který usnadnila svoboda pohybu EU, by ale mohl zemi nakonec ublížit, pokud orgány tento problém nezačnou včas řešit.

Silný hospodářský výkon a oslabená vládní politika vedly ke zvýšení makroekonomické nerovnováhy a prohloubení dvojího schodku. A to jsou nyní pro rumunskou ekonomiku dominantní rizika především v souvislosti s externími problémy v důsledku globálního obchodního napětí a zpomalení poptávky v eurozóně.

Hlubší dvojí schodek by se měl zmírnit

Schodek běžného účtu se neustále zvyšoval - z 1,2 % v roce 2015 na očekávaných 5,5 % HDP v roce 2019, a to zejména v důsledku rychle rostoucí poptávky po dováženém zboží, zatímco vývoz díky klesající konkurenceschopnosti rostl pomalu. Stejně jako v roce 2018 proto deficit běžného účtu vedl platební bilanci do záporných čísel. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu tento mírný schodek pravděpodobně klesne v důsledku zpomalení domácí poptávky a diverzifikovaných příjmů běžného účtu, zatímco přímé zahraniční investice by mohla stabilnější vláda posílit, což by konečně opět vedlo k přebytku platební bilance. Vyšší využití fondů EU (viz níže) by také mohlo přinést větší příliv zahraničního kapitálu. Rumunský leu (RON) je pod tlakem a postupně proti euru od 3. čtvrtletí 2016 devalvuje (-7,6%  do ledna 2020). RON musí ještě vstoupit do systému ERM II a cílem země pro přijetí eura zůstává rok 2024.

Pokud jde o veřejné finance, odkaz krize z roku 2008 je stále citelný – veřejný dluh se pohybuje nad 35 % HDP (nárůst z 11,8 % HDP v roce 2008). Mezi lety 2015 a 2018 se díky silnému hospodářskému růstu mírně snížil, ale v roce 2019 opět nastoupil rostoucí trend. Očekává se, že veřejný dluh postupně poroste a přestože stále zůstává na rozumné úrovni, překročí v roce 2022 hranici 40 %. Přechod z fiskální disciplíny na pro cyklické fiskální podněty za předchozí vlády (zvýšení důchodů a mezd ve veřejném sektoru, daňové škrty, ale slabé veřejné investice) nevyhnutelně zhoršil fiskální saldo z 1,4 % HDP v roce 2015 na 3,7 % které se očekávají pro rok 2019.  Nová vláda se zavázala ke konsolidaci veřejných financí. V zemi s nejvyšším podílem sociálních výdajů v EU (zhruba 70 % veřejných příjmů) je snížení vysokých sociálních výdajů a zvýšení fiskálních příjmů nezbytným krokem ke snížení deficitu a financování rostoucích důchodových nákladů.  Současné prognózy poukazují ve střednědobém a dlouhodobém výhledu na fiskální deficit kolem 3,5 %. Změna fiskálního postoje, kterou vyžaduje „postup EU při nadměrném schodku“, však bude pravděpodobně vzhledem k letošním volbám a zpomalující ekonomice odložena na rok 2021. 

Mezitím bude Rumunsko nadále těžit z fondů EU, i když je jejich velikost vzhledem k vysokému nesouhlasu členských států ohledně rozpočtu EU 2021–2027 nejistá. Rumunsko má nicméně nejslabší míru čerpání těchto fondů, ke konci roku 2018 z nich vyčerpalo méně než 15 %. Aby se urychlila konvergence k průměru EU, musí být veřejné výdaje efektivnější a musí dojít k jejich navýšení například v infrastruktuře. Pozitivní je, že bankovní sektor zůstává stabilní a zdravý, posílený prudkým poklesem podílu nesplácených úvěrů. Ty klesly z 20,7 % v roce 2014 na 5 % v roce 2018, což je blízko k průměru EU.

Výrazné zlepšení finančního rizika

Dominantní finanční riziko se v posledních letech výrazně zlepšilo. V posledním desetiletí se poměr vnějšího zadlužení trvale snižoval  - z 211 % příjmu běžného účtu v roce 2009 na méně než 110 % v roce 2019 a ze 74 % HDP v roce 2010 na méně než 50 % v roce 2019. Tento příznivý trend je výsledkem snižování zadlužení soukromého sektoru a silného výkonu ekonomiky.  Zahraniční dluhová služba má od roku 2015 rovněž silné hospodářské výsledky a prošla podobným vývojem. V roce 2019 klesla z přibližně 35 % příjmů z běžného účtu na méně než 20 %. Předpokládá se, že klesající trend bude pokračovat u všech ukazatelů zahraničního dluhu, i když velmi pomalým tempem. Likviditní pozice se v posledních letech postupně zhoršovala. Mírně nižší devizové rezervy pokrývají tři a půl měsíce silnějšího dovozu, zatímco v roce 2016 to bylo pět měsíců. Devizové rezervy navíc stěží přesahují krátkodobý dluh, který loni v červnu představoval jednu třetinu běžného účtu. Přesto snadno pokrývají externí dluhovou službu a předpokládá se, že se v nadcházejících letech stabilizují na současné úrovni.

Po letech silného ekonomického výkonu a snižování zadlužení soukromého sektoru by mohla stabilnější politická situace přispět k normalizování vztahů s EU. Proto se společnost Credendo rozhodla v lednu zvýšit rating střednědobého a dlouhodobého politického rizika Rumunska ze stupně 3/7 na 2/7.

Analytik: Raphaël Cecchi – r.cecchi@credendo.com